DAVE ‘CLEM’ CLEMPSON
(* 5. 9. 1949 Tamworth, Staffordshire) - kytarový veterán

Kariéru započal David Clempson ve 2. pol. 60. let v instrumentálně prvotřídním tvrdém triu (typu Cream) poněkud kuriózního jména Bakerloo Blues Line (posléze jen Bakerloo), které se mj. 18. října 1968 zhostilo role předskokanů Led Zeppelin ve věhlasném londýnském Marquee Clubu (Wardour Street, Soho). Absolvovali společnou středo-anglickou šňůru 'Big Bear Ffolly' s birminghamskými experimentátory Locomotive a Tea & Symphony (kde Clempson rovněž působil) a pozdějšími Black Sabbath - Earth (vše pod záštitou labelu Big Bear zorganizoval manažer Jim Simpson). Po debutovém singlu u Harvest Records (tehdy jeden z 'progresivních' labelů EMI) 'Driving Backwards'/'Once Upon a Time' (HAR 5004) vydaném 11. 7. 1969 následovalo (v prosinci) 1 epomymní album a to bylo prakticky vše. Ještě r. 1969 se Clem spojil s Cozy Powellem a Dave Peggem.

Nabídce Jona Hisemana však nemohl odolat a už na podzim zamířil do Colossea, kam technikou dobře zapadl a vzešlo tak jedno z nejskvělejších alb rockové historie ‘Colosseum Live’!… nic lepšího už natočit nešlo. Po nesrovnalostech se Stevem Marriottem opustil Peter Frampton r. 1971 Humble Pie, kteří se nacházeli na vrcholu a nutně musel přijít adekvátní nástupce. Marriott tudíž Clema od Colossea odvedl (komerčně se ansámbl s Humble Pie nemohl srovnávat a tomu odpovídala i gáže), Hiseman se s vynikajícím hráčem rozloučil a Colosseum rozpustil. S novým příchozím se Humble Pie rozjeli ještě kreativněji. Vznikla superalba, mj. i ‘King Biscuit Flower Hour Presents: In Concert’ (1973) vydané pak (1995) na CD. V r. 1975 ale Dave odešel. Nějaký čas ‘brnkal’ u starých i nových přátel (Dick Heckstall - Smith, Chris Farlowe, Dave Greenslade aj.), pokoušel se založit soubor vlastní (např. Strange Brew s Powellem a Gregem Ridleyem) nebo někam vstoupit (u Deep Purple co náhradník za Ritchie Blackmora, k Tommy Bolinovi atd.) Na krátkou dobu si ho Marriott vypůjčil pro svůj band All Stars, chvíli koketoval s Davidem Byronem z Uriah Heep, ustavili nedlouho trvající Rough Diamond (po odchodu Byrona a hádce ohledně názvu, se pojmenovali Champion, nahráli stejnojmennou desku a v r. 1979 se rozešli… Hostoval také u rhythm & bluesových Snafu, kde nahradil Micky Moodyho, u Shortlist Rogera Chapmana u Cozy Powell & Friends či Kena Hensleye. Na přelomu 1980/81 podnikl Jack Bruce spolu s Davidem Sanciousem, Billy Cobhamem a Clempsonem rozsáhlý evropský zájezd, říjnové Rockpalastové show (1980) se zapsalo do dějin (v tomto obsazení se dochovalo i několik nahrávek, bohužel však zvuková kvalita zdaleka není optimální). Následovala vystoupení s Jonem Andersonem (ex-Yes) a k různým sessions i koncertům ho často zval Bruce. Jeho um ale uznávali i využívali též mnozí ostatní, např. Bob Dylan, Manfred Mann's Earth Band nebo Chris De Burgh. R. 1994 došlo k reunionu, obnovení Colossea mělo takový ohlas, že v r. 1994 opět vyrazili na turné. V létě 2003 se J. Hiseman, D. Heckstall - Smith, C. Farlowe, Mark Clarke, D. Greenslade a D. Clempson uchýlili do studia, chystali nový titul a připravovali se na podzimní tour (záznam Live Cologne 1994 vyšel r. 2003 na CD a DVD a lze jej vřele doporučit). Nicméně Clem vydělává převážně hudbou filmovou, kdo poslouchá soundtracky, začasto narazí na ‘Clema’ Clempsona - G. I. Jane, James Bond - Tomorrow Never Dies, Evita, Lawn Dogs… Ke spolupráci na romantické komedii Notting Hill (1999) ho dokonce vyzval Oscarový skladatel Trevor Jones.