Absolvent bostonské Berklee College of Music, jistým způsobem žák Milese Davise, který s ním ostatně 3 léta spolupracoval, vlastní projekty s širokou škálou jazzových veličin jako Lovano, Evans, Hall, Erskine atp. Počátek jeho kariéry spadá do konce 70tých let, kdy začal nahrávat jako leader a etabloval se jako inovativní a stylotvorný kytarista a skladatel. Jeho nahrávky, z nichž mnohé jsou dnes už jazzovou klasikou, zahrnují spolupráce s osobnostmi současného jazzu, mezi nimiž nechybí jména Pat Metheny, Medeski, Martin & Wood, Bill Frisell či Government Mule.
 

Z ‘velké čtyřky' generace kytarových padesátníků - Pat Metheny, Bill Frisell, Mike Stern a John Scofield - hraje ovšem právě ten poslední nejplnokrevnější, nejuvolněnější a nejhravější groovovou hudbu. Dobře známá a vysoce oceňovaná je jeho hra v kapele Milese Davise na počátku 80tých let. Po celou dobu své dosavadní tvůrčí kariéry si udržuje otevřenou muzikantskou mysl. Umělec, který dokáže hrát víc než jeden hudební styl skutečně plynule, virtuózně a upřímně, je dnes velmi vzácným druhem. Scofield to umí a vždy to dokazoval. Nepokouší se o nu-jazz, ani to nemá zapotřebí. Jde vlastní cestou, která vychází z jazzrockového varu 70. let. Tyto zvuky ale propojuje v dokonalou symbiózu s digitálním samplingovým soundem 21. století. Jednoduše rád hraje jazz, a taky rád hraje rock...

Nicméně poté, co vydal u společnosti Verve album Überjam (Verve/Universal Music 2002), se jeho už tak široký záběr ještě rozhojnil. Navazuje jím na předchozí groovy & funky tituly, ale je tu i leccos nového. Po akustickém a jazzově tradičním albu Works For Me (Verve 2001) se jako jeden z nejsledovanějších kytaristů současnosti a mistr groovů vrací k hudbě, jakou můžete najít třeba na desce Bump (Verve 2000). Jako úvod ke Scofieldovi by ovšem žhavému začátečníkovi CD Überjam příliš neposloužilo - v tomto směru si výsadní místo drží A Go Go (1997) či opus Up All Night (2003).

Na druhé straně That's What I Say (2005) míří hlouběji. Scofield je zde principál, který na milém večírku se skvělou, léty ověřenou muzikou vítá mimořádné V. I. P. hosty. To není málo. A i pokud blues zrovna poslouchat nemusíte, v tomto případě vás jistě potěší, protože lepší ve svém subžánru těžko najdete. Ke zmiňovanému Überjam sám podotýká: ‘Skoro v každém rozhovoru se mě novináři ptají na mou zkušenost z hraní s Milesem Davisem. Myslím, že ze všech alb, které jsem udělal, by se právě tohle Milesovi líbilo nejvíc. On se vždycky snažil dovést jazz do nových oblastí.'